Konec kuchařiny, začátek číšničiny

16. února 2017 v 5:11 | Cedor |  Deník
Ahoj,
mám docela bobky, protože teď momentálně je neděle 12.2.2017 19:46 a zítra mě čeká praxe. Kuchařina, ale tento týden je pro mě také poslední tento týden. Po skončení dalšího týdne jdu obsluhovat do jedné kavárny. Všichni mý spolužáci, co odtamtud už odešli do kuchyně nebo tam šli předemnou říkají, že to je docela leháro, ale já se toho bojím.


Strašně se bojím, že třeba zapomenu komu mám donést jakou objednávku a tak podobně. Navíc po mojí základní škole, kde mě šikanovali mám docela snížené sebevědomí a z každého koho potkám mám ihned pocit, že je lepší než já a já se s ním nemám co srovnávat. A nesnáším když je kolem mě hodně lidí a když jsou cizí je to mnohem horší. A tak se ptám - Jak to tam budu sakra zvládat? Ve stolničení nám třídní učitelka říká, že jako číšníci musíme znát charakteristiku všech jídel v meničku a že je nepřístupné, aby se mě host zeptal z čeho se dělá konkrétní jídlo a má odpověď byla: ,,Nevím, počkejte jdu se zeptat do kuchyně." Jenže v té kavarně, kde budu já mají praxi i cukráří z naší školy a já nemám ani tucha jak se dělají zákusky, které oni dělají nemám ani páru, jaké se tam prodavají.
Také mě tam čekají hodiny Polského jazyka pro polské hosty, jelikož ta kavárne je hned na hranici Česka s Polskem. Polsky nerozumím ani slovo a vidím to tak, že já se s něma budu dorozumívat spíše anglicky. Navíc mi jeden můj spolužák, kterého zrovna dvakrát nemusím říkal, že až tam budu tak přijde a bude vyžadovat MOU obsluhu... To ví že jo já zas odmítnu JEHO obshluhování :D.
Strašně mě mrzí, že pro tento rok už v kuchyni končím a odcházím na číšničinu. Číšnika určitě dělat nechci já chci být v kuchyni. Navíc tím, že teď odejdu z kuchyně tak opustím pár svých přátel, které tam mám a budu je vídat pak už jen ve škole a to se mi vůbec nechce. Ale zase je pravda že tím že půjdu na číšníka tak se vrátím k té skupině lidi, se kterými jsem byl na začátku roku a se kterými jsem na té praxi zažil to co jsem nezažil nikdy s nikým. Akorát můj nejlepší kamarád tam příjde trochu později, což mě hodně štve.

V kuchyni se citim jako doma. Strašně mě vaření baví a chci to dělat i v budoucnu a hrozně mě štve, že odcházim tam. Ano jako chtěl jsem si tu číšničinu zkusit, ale teď? Teď bych cokoliv za to, abych v té kuchyni mohl zůstat. Moje vzpomínky tam jsou nezapomenutelné - řvání se spolužákem "čééést" tím nejvíc šiblým hlasem, jaký si dovedete představit, až nás kuchařka zjebala:D, hoření u varné stoličky, slanina na odpařovači a potom sundávání dolů vidličkou, padání při uklízení, potopa při drhnutí podlahy, pořezání se asi 400x, krájeli jsme brambory a muj nejlepši kamoš hodil nuž do misky zrovna jak ja tam měl ruku a zapichl mi nuž do ruky:D, zlomili jsme koště, vyrvali jsme koště od tyčky ale samozřejmě tam mám i špatné vzpomínky - jeden den jsem se tam psychicky zhroutil a brečel jsem tam asi 5x za den, a pak spoustu ale fakt spoustu dalších věcí, které mě tam sraly a které mě nejednou srazily na kolena ale asi to tu psát nechci.

Nevím co mě čeká na číšnikovi co všechno mi to nabídne a dá, ale docela se bojim toho, že se tam taky z nějakého důvodu zhroutím nebo něco lidé mě uvidí brečet nebo tak. Číšník je sám o sobě docela těžké povolání co se týče psychícké i fyzické části. Protože je naprosto normální, když se tam za celý den nezastavíte a druhý den to je tak stejně. A z psychické, protože pokud máte nějakou depresi z osobního života, ten host to nesmí poznat, protože to je pak vidět na hodnocení a tak samo, když vás host nasere za den i 15x vy jako číšníci prostě nemůžete ho nějak seřvat. Jako číšníci si musíte uznat chybu, omluvit se a dál se o něj starat, i kdyby jste pravdu měli vy a ne ten host. Netuší, co tam budu JÁ dělat, ale dobre no. Pokusím se to nějak do konce roku přetrpět. Jelikož naše škola má kuchyní milion ale místo pro číšníky jen jedno tak při točení hodně mých spolužáků zůstalo v kuchyních a jen pár odešlo na plac a hodně jich z číšniků přišlo do kuchyní. Takže s neěkterými mými spolužáky které mám rád se setkám na číšnikovi, ale zase i s pár lidma, které zrovna moc nemusím...

Myslete pak na mě. :D Já se s vámi loučím. Děkuji za přečtení!
Cedor.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Y. Y. | 16. února 2017 v 13:21 | Reagovat

Ahoj Cedo, jsem rada, ze te nakonec ta kucharina bavi. :) Si pamatuji jak jsi rikal, ze tam nechces, protoze te to asi bavit nebude. Ber to tak, ze pokud budes mit oboji, tak mas vetsi sanci na uchyceni na praci. Cisnici jsou zadani vsude, takze nebudes mit vubec problem si najit praci a pokud budes promakany kuchar, tak ti lidi ty ruce doslova utrhnou. :)

V te kavarne s vami lidi budou mit trpelivost. Neboj se toho! Preci jen od toho tam je, abyste meli praxe a natrenovali jste to. :) Nemusis se bat, ze by na vas lidi byli zli. Co jsem procestovala po restauracich, tak vetsinou jsou lidi zli, kdyz maji fakt hnusne jidlo, pripadne kdyz dlouho cekaji na jidlo. :)

Zkus se nestydet. Verim tomu, ze ti to pomuze tvemu sebevedomi a ze se nebudes bat pred lidmi vystupovat.

Polstina je jednoduchy jazyk, kdyz se snazis tomu porozumet. Je podobny, ale ne uplne stejny jak slovenstina. Za chvili ho odposlouchas, takze se fakt neboj. :) Pokud sis obcas cetl etikety od jidla/cisticich prostredku/hygieny, tak se vsadim, ze jsi nemel zadny problem to precist a rozumet tomu. :)

Takze hlavu vzhuru!

A co se tyka problemu - pokud je nemuzes ty sam vyresit, tak se zkus na ne tolik neupinat at te to nesemele. :) Nevim co se u tebe deje, jestli je to v rodine nebo tvoje situace, ale jednou se 100% vyresi!

2 Loluo Loluo | Web | 17. února 2017 v 11:51 | Reagovat

Můj táta je vyučený kuchař-čišník, tahle práce tě naučí hodně věcí, které se ti budou hodit, i kdyby ses jí v budoucnu nevěnoval (jako je dochvilnost, disciplína, jak jednat s lidmi a další)

Přijde mi skvělý, že chodíte na praxe, reálně si to vyzkoušet a pokaždé na jiném místě. Člověk nabere více zkušeností.:) a taky se setkáš s cizinci.. tu polštinu ti závidím! Zní to zábavně a tak nějak, že máš pořád něco nového, nemůže tě to jednoduše přestat bavit:D)
Jsem ráda, že se ti tam líbí! Není nic šťastnějšího než spokojení lidé:)

3 Siginitou Siginitou | Web | 17. února 2017 v 21:39 | Reagovat

Budu na tebe myslet.
Mám něco podobného ve svém oboru, dělám ovšem něco jiného :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama