





Též jsem byla nervózní, když jsem šla na střední školu.
Bratr, kdyby taky chtěl jít na obor s maturitou, tak by už také musel maturovat z matiky, což on nechce; on vlastně nechce ani maturitu
Já bych si zvolila určitě angličtinu a ruštinu také, říká se, že je to celkem jednoduchý jazyk, ale nedokážu posoudit
Němčinu bych si nezvolila, protože jsem ji měla na základce asi čtyři roky a mám k ní odpor dodnes a to s ní už tři roky nepřijdu do kontaktu. Ale zase bych byla ráda, kdyby měla i jiný jazyk a nějak jsem ho uměla ovládat, vlastně já se učím pouze anglicky :)
Já to mám úplně stejně! Naštěstí už mám mezi budoucími spolužáky (dokonce na oboru) nejlepšího kamaráda a s ním si pořád vyměňujeme dojmy. Je vážně skvělý
Polštinu? Co je to za školu? Kašli na ruštinu, běž se učit polsky!oOo já budu mít jen angličtinu a hrozně mě to mrzí..
Já svou školu celkem dobře znám - určitě tam nezabloudím. Chodili tam sourozenci a já tam byla minulé pololetí nejméně 15krát (ach ty přípravné kurzy a konzultace..
). Hrozně se ale těším, až si to tam projdu sama a nasaju ten vzduch. Chtěla jsem tam už odmala, takže to pro mě bude takový splněný sen, že jsem konečně na místě kam patřím..
Ale trochu se bojím, aby tam nebyli samí blbci. Teda, mám toho svého nejúžasnějšího kamaráda, takže se nebojím ničeho a už vůbec ne, že bych byla sama.. nevím jak to říct, chci mít mezi sebou hodně konkurence, aby mě táhli dopředu. Ale když tam budou nějací idioti, tak to nic moc nebude..
Proto raději nikoho na fb nehledám, abych ho náhodou nechtě neodsoudila a přitom by byl v pohodě
Abych to tedy shrnula - těším se, nervózní nejsem, ničeho se nebojím a škola bude můj nový domov
)
Já tohle zažila vlastně minulý rok. Musím uznat, že moje pocity byly velice stejné. Strašně jsem se těšila, už od té doby, co jsem věděla, že jsem přijatá, byla to strašně dlouhá euforie, pocit opravdového štěstí. Musela jsem protrpět ty debilní prázdniny a pak hurááá do nový školy. Moje stará škola byla opravdu na hovno, nemohla jsem se dočkat nového kolektivu a toho, že se konečně budu učit něco, o co se zajímám. Šla jsem na školu, která byla mým snem od 6. ročníku základní školy a vážně studuji to, co jsem vždy chtěla. Jistě, že mi tam překáží matematika, fyzika a předměty, co k oboru nepotřebuji, ale i tak převažují odborné předměty. Takže pokud sis vybral školu, co je tvůj sen, nebo z toho budeš mít tvé vysněné uplatnění a jsi si jistý, že tě bude bavit a chceš to, tak je to správná volba. Den před prvním dnem už jsem začínala být nervózní. Tedy, možná dříve, ale nechtěla jsem si to přiznat. Radost a nedočkavost byla silnější. Pak nastal, ten Den D. Taky dojíždím, do jiného města. Jela jsem ale vlakem. Je to super, každé ráno (skoro) se tam učím, jedu asi půl hodiny a je to vyhovující. Nakonec jsem ukončila prvák se slušnýma známkama a to bylo pouhé učení ve vlaku. Druhák už sice bude horší, ale budu se učit prostě i doma. Musím uznat, že mě nadšení přešlo, nevím tedy, jak to bude u tebe, ale já jsem dost stresař, jsem hodně nervózní ze spousty věcí a byla jsem upřímně v háji. První den jsem s nikým nepromluvila. Druhý den jsme měli adaptační kurz v ZOO (kokotina) a třetí den jsem teprve promluvila s někým. Ale každý den po dobu asi dvou týdnu jsem brečela, protože jsem si s nikým nepadla do noty a s nikým jsem se nebavila. Pak jak jsem se postupem času přestávala stydět, to bylo jen lepší a lepší, ale ze začátku fakt hrůza. Teď jsem zase ráda, že tam jsem. I přes neshody, co máme se třídou. A u nás ve třídě jsou jen tři kluci a většina ze školy jsou holky, čemuž moc nerozumím. Pardon za rozepsání ![]()
Chápu, že máš potřebu o tom stále mluvit. Já jsem to stále rozebírala hlavně s dědou nebo s babičkou, protože jsem opravdu netušila, co přesně bude obnášet klinická propedeutika v pozdějších ročnících.

Ale nemůžu říct, že bych byla nervózní, se spolužáky jsme si vytvořili na fb skupinu a tak trochu se seznámili před začátkem šk. roku a vesměs spolu všichni vyjdeme a máme se o čem bavit, ne že bych tam našla kromě asi jedné kamarádky nějaké životní přátelé, ale myslím, že na střední budu ráda vzpomínat.
Snad i ty.
A jinak letos jsme dělali s naším učitelem ukázkové přijímačky z matiky, tedy příklady, které se dají zvládnout po prvním ročníku a bylo to lehčí než to, co s námi probíral on.
Navíc do čtyřky ti stačí asi 17 bodů. Ale stejně bych z toho nematurovala, půjdu na jistotu buď NJ nebo AJ.
A pokud vám tak nedbají na absenci, tak to máte dobré, protože naše škola je na omluvenky zatížená.