Střední škola 1/2

2. července 2016 v 8:00 | Cedor |  Já o...
Ahoj,
napadl mě článek o střední škole, který by se dělil na dvě části - v této první části vám napíšu jaké mám pocity z toho, že přiští rok (nebo spíš po prázdninách) budu student prvního roku na střední škole. Poté vám napíši druhou část až po třeba týdnu na střední škole, co se změnilo a co ne. Prostě takové pocity před a po....


Momentálně mám potřebu o tom pořád mluvit, o tom jaké to tam bude, jací tam budou učitelé a studenti (už nebudu žák:D) a podobně. Ta holka, co mě doučuje, určitě víte o koho jde, jelikož jsem o ní psal článek spojený s tím doučováním, na tu školu kam jdu chodila také, takže jí neustále otravuju s tím, jak to tam vypadá atd.. :D Ale ona ochotně odpovídá.
Mamka mi pořád říká, že střední škola je už něco jiného než základní, že tam se tolik nehrotí omluvenky atd... Tak jako na základce, ale já nevím... Jako je fakt, že jednou měla moje sestra takové období depresí a sama od sebe po druhé hodině vstala, sbalila, nikomu neřekla ani půl slova a odešla. Mamka jí to samozřejmě omluvila, protože sestra měla velký problém (nebudu vám psát co) a prostě to tam nevydržela.
Kamarádka, co mě doučuje mi potom řekla, že dokonce na té střední nejsou šatny, ale kóje se skříňkama.. Nedokážu si představit, co myslí, ale opravdu se těším. Asi jsem jeidný svého druhu, ale každý rok na základce jsem se těšil na prázdniny, nikoliv protože mě nebavilo učení (samozřejmě něco mě tam bavilo a něco ne) ale kvůli těm spolužákům. Prostě nejsme kamarádí a já je nemám rád a opravdu, když s nimi být nemusím tak prostě nebudu. Ale teď na tu střední se opravdu tak moc těším, že snad ani ty prázdniny nechci :D. Chci už tam jít. Budu dojíždět do jiného města, takže se těším, až budu ráno vstávat a chystat se, pak si v autobuse dám sluchátka a budu z okna koukat ven a tápat v myšlenkách. Okno v autobuse je pro mě vlastně obraz, přes který vidím své myšlenky. Já nevidím ceduli, kolem které jedem, já vidím v tom okně to, na co myslím. Je to vlastně taková brána do mé hlavy, přes kterou mohu vstoupit pouze já.
Ano je mi jasné, že prvního září (nebo prostě první školní den, nevím jak to bude vycházet) budu nervózní, hodně. Ale to k tomu patří, uznejte, kdo z vás nebyl nervózní, když šel na střední školu? (ti z vás co už na ní samozřejmě jste).
Když jsem byl na dnu otevřených dveří tak jsem tam viděl pár učitelek a učitelů, u kterých doufám, že mě učit nebudou, protože buď vypadali dost přístě a nebo divně. Naopak jsem tam viděl i učitelé a učitelky, u kterých bych byl akorát rád za jejich učení mě, protože vypadli příjemně. Ale nemůžu soudit podle vzhledu a tak budu doufat, že to bude ok.
Na tu školu, kam se chystám jsou převážně holky, což mně vůbec nevadí:D, ale na tu školu chodila moje mamka, mamčin brácha a můj bratranec z otcovi strany a já budu dalším členem, který ttuto školu bude navštěvovat. Snad tam půjde i nějaké mé dítě:D. Jediné z čeho mám trochu strach je to, že chci mít maturitu, ale z důvodu, že jdu na obor bez maturity tak tam budu o rok déle a maturoval bych až s příštím ročníkem a ne s mým. A to je špatné, protože můj ročník se jako poslední vyhne povinné maturitě z matiky, ale já ne. Nejsem si jistý, jestli jako dyskaukulik zvládnu maturovat z matiky. Mamka mi říká, že ať z toho strach nemám, protože budu moct jít k psycholožce, která mi napíše nějaké úlevy nebo něco (klidně bych i jako dyslektik maturoval místo matiky z dvou jazyků navíc, jazyky mi docela jdou.) No uvidíme mám na to čas a lámat si tím hlavu budu až ta maturita příjde.
Dále bych jsem mluvit a o výše zmíněných jazykách. Moje budoucí škola nabízí ruštinu, němčinu, polštinu a samozřejmě angličtinu. Já se tedy povinně budu učit anglicky a jako druhý jazyk si vyberu ruštinu. Na základce jsem měl španělštinu, takže nemám žádný základ z těch dvou jazyků na středí, ale v té ruštině už aspoň umím azbuku z mého učení jako samouk. (toto jsem vám neříkal, ale kvůli doučování angličtiny jsem s rušitnou přestal, protože jednou chci žít v Anglii a tak anglicky umět musím tudíž veškerou pozornost chci věnovat angličtině)
Vtipné je, že moje škola má celkem tři budovy a ti učitelé nejsou tak, že každý učí na jedné budově, oni musejí přebíhat. Já budu chodit na proti hlavní budově, což je hned přes ulici, ale poslední budova je až dolů z kopce, takže z informací vím, že učitelé občas budou chodit i o deset minut později na hodinu než by měli. Ale asi kvůli tomu budu mít i kratší přestávky..
Na závěr vám tady dám fotky mé školy, ale umažu jméno, nechci aby jste věděli kde bydlím to snad chápete.
Tu budu chodit já první rok. (omluvte zakrývání pomocí malování:D)
Tady budu chodit potom zbytek mého učení

Tady se sice nikdy nepodívám (nebo prostě nepujdu tam jako se učit) ale to je ta budova docela daleko.

Díky, že jste si to celé přečetli:) já jsem si psaní tohoto článku docela užil a už se těším až vám napíšu jaké to tam opravdu je. Někteří z vás tam možná jdou taky:).
Cedor
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Whirpy Whirpy | E-mail | Web | 2. července 2016 v 9:39 | Reagovat

Chápu, že máš potřebu o tom stále mluvit. Já jsem to stále rozebírala hlavně s dědou nebo s babičkou, protože jsem opravdu netušila, co přesně bude obnášet klinická propedeutika v pozdějších ročnících.
Ale nemůžu říct, že bych byla nervózní, se spolužáky jsme si vytvořili na fb skupinu a tak trochu se seznámili před začátkem šk. roku a vesměs spolu všichni vyjdeme a máme se o čem bavit, ne že bych tam našla kromě asi jedné kamarádky nějaké životní přátelé, ale myslím, že na střední budu ráda vzpomínat.
Snad i ty.
A jinak letos jsme dělali s naším učitelem ukázkové přijímačky z matiky, tedy příklady, které se dají zvládnout po prvním ročníku a bylo to lehčí než to, co s námi probíral on.
Navíc do čtyřky ti stačí asi 17 bodů. Ale stejně bych z toho nematurovala, půjdu na jistotu buď NJ nebo AJ. :D
A pokud vám tak nedbají na absenci, tak to máte dobré, protože naše škola je na omluvenky zatížená. :D

2 E. E. | Web | 2. července 2016 v 10:40 | Reagovat

Též jsem byla nervózní, když jsem šla na střední školu.
Bratr, kdyby taky chtěl jít na obor s maturitou, tak by už také musel maturovat z matiky, což on nechce; on vlastně nechce ani maturitu :D
Já bych si zvolila určitě angličtinu a ruštinu také, říká se, že je to celkem jednoduchý jazyk, ale nedokážu posoudit :D Němčinu bych si nezvolila, protože jsem ji měla na základce asi čtyři roky a mám k ní odpor dodnes a to s ní už tři roky nepřijdu do kontaktu. Ale zase bych byla ráda, kdyby měla i jiný jazyk a nějak jsem ho uměla ovládat, vlastně já se učím pouze anglicky :)

3 Loluo Loluo | Web | 3. července 2016 v 19:41 | Reagovat

Já to mám úplně stejně! Naštěstí už mám mezi budoucími spolužáky (dokonce na oboru) nejlepšího kamaráda a s ním si pořád vyměňujeme dojmy. Je vážně skvělý:D
Polštinu? Co je to za školu? Kašli na ruštinu, běž se učit polsky!oOo já budu mít jen angličtinu a hrozně mě to mrzí..
Já svou školu celkem dobře znám - určitě tam nezabloudím. Chodili tam sourozenci a já tam byla minulé pololetí nejméně 15krát (ach ty přípravné kurzy a konzultace..:D). Hrozně se ale těším, až si to tam projdu sama a nasaju ten vzduch. Chtěla jsem tam už odmala, takže to pro mě bude takový splněný sen, že jsem konečně na místě kam patřím..
Ale trochu se bojím, aby tam nebyli samí blbci. Teda, mám toho svého nejúžasnějšího kamaráda, takže se nebojím ničeho a už vůbec ne, že bych byla sama.. nevím jak to říct, chci mít mezi sebou hodně konkurence, aby mě táhli dopředu. Ale když tam budou nějací idioti, tak to nic moc nebude..:D
Proto raději nikoho na fb nehledám, abych ho náhodou nechtě neodsoudila a přitom by byl v pohodě:D
Abych to tedy shrnula - těším se, nervózní nejsem, ničeho se nebojím a škola bude můj nový domov:D)

4 Lone Howler Lone Howler | E-mail | Web | 13. července 2016 v 18:08 | Reagovat

Já tohle zažila vlastně minulý rok. Musím uznat, že moje pocity byly velice stejné. Strašně jsem se těšila, už od té doby, co jsem věděla, že jsem přijatá, byla to strašně dlouhá euforie, pocit opravdového štěstí. Musela jsem protrpět ty debilní prázdniny a pak hurááá do nový školy. Moje stará škola byla opravdu na hovno, nemohla jsem se dočkat nového kolektivu a toho, že se konečně budu učit něco, o co se zajímám. Šla jsem na školu, která byla mým snem od 6. ročníku základní školy a vážně studuji to, co jsem vždy chtěla. Jistě, že mi tam překáží matematika, fyzika a předměty, co k oboru nepotřebuji, ale i tak převažují odborné předměty. Takže pokud sis vybral školu, co je tvůj sen, nebo z toho budeš mít tvé vysněné uplatnění a jsi si jistý, že tě bude bavit a chceš to, tak je to správná volba. Den před prvním dnem už jsem začínala být nervózní. Tedy, možná dříve, ale nechtěla jsem si to přiznat. Radost a nedočkavost byla silnější. Pak nastal, ten Den D. Taky dojíždím, do jiného města. Jela jsem ale vlakem. Je to super, každé ráno (skoro) se tam učím, jedu asi půl hodiny a je to vyhovující. Nakonec jsem ukončila prvák se slušnýma známkama a to bylo pouhé učení ve vlaku. Druhák už sice bude horší, ale budu se učit prostě i doma. Musím uznat, že mě nadšení přešlo, nevím tedy, jak to bude u tebe, ale já jsem dost stresař, jsem hodně nervózní ze spousty věcí a byla jsem upřímně v háji. První den jsem s nikým nepromluvila. Druhý den jsme měli adaptační kurz v ZOO (kokotina) a třetí den jsem teprve promluvila s někým. Ale každý den po dobu asi dvou týdnu jsem brečela, protože jsem si s nikým nepadla do noty a s nikým jsem se nebavila. Pak jak jsem se postupem času přestávala stydět, to bylo jen lepší a lepší, ale ze začátku fakt hrůza. Teď jsem zase ráda, že tam jsem. I přes neshody, co máme se třídou. A u nás ve třídě jsou jen tři kluci a většina ze školy jsou holky, čemuž moc nerozumím. Pardon za rozepsání :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama