Aktualní informace

2. května 2016 v 4:00 | Cedor |  Deník
Ahoj, po dlouhé době!

tedy pro vás to zas tak dlouhá doba není (děkuji bohu za možnost přednastavování). Ovšem já jsem se na blog přihlásil a něco píšu po neuvěřitelně dlouhé době! Dneska po neuvěřitelně dlouhé době jsem komentoval i vaše blogy a nehorázně mi to chybělo. O co vlastně jde? Denně ve škole píšu několik písemek na opravování známek, a i když studuji třeba celý den tak se nikdy nedokážu naučit na jedničku, vždy dostane dvojku nebo trojku. Třeba v přírodopisu bereme nerosty a já jsem si u ní domluvil písemku na fyzikální a chemické vlastnosti nerostů a mám dvojku. Ale stále to je lepší než Nicolas, který se učil také (on je neklasifikovaný, poněvadž chyběl celý únor a vždycky zapomene si vzít písemku) a dostal za čtyři. Takže se s ní domluvil, že mu nebude klasfikovat ani tuto známku a bude psát další týden. A aby toho nebylo málo tak si snad každou hodinu beru do skoro všech předmětů dobrovolné referáty a projekty, pro případ, že bychom už nepsali (k čemu taky, když už je po příjmačkách, že? Toto jest přístup některých učitlů) tak ať ty jedničky mám.

A toto je důvod, proč nestíhám psát ani komentovat, když už mám ten volný čas tak se mi už pak opravdu nechce dělat nic.
Co se týče deníku tak má už 40 stran. Snažím se psát co nejčastěji, ovšem někdy to psaní prostě nejde nebo, jak se zmiňuji výš, není čas. Nýbrž pracuji na něm. Zrovna v pondělí jsem jel odevzdat zápisový lístek na mou střední školu. Plánuji si udělat návstavbu a pak jít na nějakou vysokou, pevně doufám, že u kuchařiny neskončím. No, ale zmiňuji to proto, že v úterý mi oznámila třídní, že po mně chce slohovku o tom, jak jsem se cítil na zkákladní škole a já jsem přemýšlel, či si mám vymýšlet a napsat, že dobře a nebo napsat pravdu, že jsem to tam rád neměl. Potom, co jsem viděl, co napsal Jarek, Nicolas a Dominik tak jsem si řekl, že nemá smysl něco skrývat a pustil jsem se do psaní. Napsal jsem tam ty dobré věci, ale napsal jsem i, že se těším, až z té školy konečně vypadnu a budu mít nový kolektiv. Snad to učitelka pochopí tak jak má. Někde jsem se zmínil, že nechci, aby se někdo dozvěděl, co je obsahem mé slohové práce a až potom, co jsem tam napsal mi Dominik řekl, že to chce dát na stránky školy. V tu chvíli se mnou zahltil stres. Ale pak řekl, že prý jen se souhlasem a už teď vím, že jí to jakože nedovolím.

Tady u nás doma se neděje nic tak konkrétního. Sestra je nemocná, mamka a taťka se hádají (říkal jsem vám vůbec, že to tady je jak o dolý život?) a Benji, již pravděpodobně nebude moct nikdy dělat nohama moc divoké věci, kvůli tomu, jak jsem psal v minulém deníku. Zrovna dneska jsme s ním trochu divočili způsobem tím, že jsme měli se sestrou roztáhlý gauč a já jsem si vzal mou, její a mamčinou peřinu a udělal jsem takový "bunker" a sestra si na nás lehla (psíka jsem měli semnou pod peřinami) a jak byl rozdivočený tak jaksi neudržel močák a vypustil všecko do postele. Se sestrou jsem všchno uklidili hned, aby si toho nevšímla mamka a hned jsem i zkontrolovali, jestli nejsou počůrané peřiny a nebyly.

Jinak se školou jsme šli do kina a zjistil jsem, že prý to je pro veřejnost a ne pro nás a tak jsem se zeptal sestry, jestli nechce jít semnou, ať tam nemusím být se spolužáky sám. Prvně řekla, že neví, že je nervózní, ale nakonec kývla. Aby jste to pochopili tak v našem městě jsou celkem dvě kina a my šli k tomu jednomu. Ještě to sestra zdržovala, aby jsme tam zbytečně nebyli brzo. No a dojdem ke kinu a mé stěstí se projevilo: ,,Opravujeme a přehráváme v *druhé kino*." Kino bylo přes půlku města a my se měli do dvaceti minut dopravit tam. Sestra vytáhla telefon a napsala Dominikovi atd.., že jdou špatně. A rozběhli jsme se. Běželi jsme a oa chtěla běžet stejnou cestou, ovšem já ji zastavil ukázal na jinu stranu a řekl jsem: ,,Nebude to tudy kratší?" ,,Možná, zkusíme." A beželi jsme dál. Doběhli jsme na křižovatku a zjisili jsme, že je to furt moc daleko a sestra rozhodla, že pujdeme přes koleje. Jakmile jsme přes ně došli tak jakobychom prošli portálem a objevili jsme se skoro před barákem. Takže puvodně jsme tam šli cca hodinu a pak za pět minut zpátky. Přišli jsme do druhého kina a třídní ještě ani nebyla na místě. Tam jsme zjistili, že naše školní rezervace padla. Počkali jsme na ní (i se spolužáky) a ona nám vrátila peníze a koupili jsme si lístky znovu. Oni měli řadu 16 a já kvůli sestře (a i mně) 14. Potom doběhl Dominik, Jarek a Nicolas a chtěli mě zbít:D (samozřejmě obrazně řečeno) sedli si vedle nás a koukali jsme na film. Dívali jsme se na Knihu džunglí ve filmu, určitě čekejte recenzi.

Bylo to moc hezké, ale zatím vám více nenapíšu.

Snad se vám to líbilo. Já se konečně opět vypsal. Nyní se s vámi loučím a dám si pohov! Tak zatím Ahoj!
Cedor
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 E. E. | Web | 2. května 2016 v 18:00 | Reagovat

Škola je rozhodně důležitá a je hezké, že dbáš na pěkné známky a snažíš se to někam dotáhnout, určitě se ti to v životě jednou vrátí!
Co se týče toho slohu, zachovala bych se jako ty - napsala bych pravdu jak to cítím. Proč také ne, když končíš, a pak co by sis měl vymýšlet za hezké vzpomínky pokud nebyly. Samozřejmě je dobré napsat úplnou pravdu, co se ti nelíbilo/nebylo ti příjemné a nebo naopak pokud máš nějaké hezké zážitky, tak to tam taky napsat, aby tam nebyl jen negativismus :D
Koukám, že máš napsáno docela dost deníku, jen tak dále, jen co se ti uvolní trochu času :D
My snad máme jít do nějakého kina v červnu nebo co, tak jsem na to zvědavá :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama