Deník 14.3.2016 - 16.3.2016

13. dubna 2016 v 10:00 | Cedor |  Deník
Ahoj, dnes by to byl další deník. Vím, že poslední dobou už nevychází tak často jako kdysi, ale to je tím, že mi sestra řekla, že by bylo lepší ty deníky, které napíšu vydat hned jak je dopíšu. Zdá se mi to jako dobrý nápad, ale musím to nějak zformulovat takže tento deník výjde za březen asi poslední (pokud tedy nepříjde něco urgentního) a až příjde duben tak je budu psát a vydávat aktuálně.


Začal lyžák, na jenž jsem nejel. A aby v naší třídě byl normální počet žáků tak se moje třída a vedlejší na týden spojila. Děs. Nesnáším, když musím něco číst, říkat nebo cokoliv jiného před třídou natož před dvěmi. Zatím mě to nečekalo. Dozvěděl jsem se, že do hudebky děláme projekty a jsme rozdělení do skupinek a já chyběl. A samozřejmě, že já musím být s někým koho nesnáším... Mám v plánu, ale jít za učitelkou a zeptat se jí, zda by mne nemohla přeřadit jinam. V matice jsme psali písemku z látky, na kterou jsem nebyl tak mi učitelka řekla, že si to napíšu a pokud bych měl mít špatnou známku nebude to klasifikovat. Dostal jsem zadání se čtyřmi úlohami a já vyplnil jednu o asi třeech číslech a špatně takže mi napsala véčko a ve žákosvké kolonku pro známku šktrla. Takže fajn... Přišlo úterý a naše učitelka na matiku byla fuč. Dostali jsme jinou matikářku, která si asi pamatovala ze SCIO testů, že mám dys-poruchu na matiku a tak "počítala za mě". (Pořád mi to chodila vysvětlovat a já to furt nedokázal pochopit, a když mi to v podstatě řekla jak to má vyjít atd.. Tak mi to i v podstatě vysvětlila, ale v životě jsem se nesnažil nic víc pochopit než toto, ale prostě to nešelo). V češtině furt bereme rozobry vět, ačkoliv to dávno všichni umí. Já furt doufám, že v literatuře budeme číst knihy. Máme totiž hodiny, kdy přinese hromadu knih a každý si vybere jakou chce číst a čte ji. Já tam sice mám rozečteného Zaklínače, ale po dočtení už nemám páru o čem jsem četl. Zkrátka nebaví mě ta kniha. Ovšem mám nově zakoupený Deník Anny Frankové a ona říkala, že si můžem z domu brát své knihy takže mám v plánu si do hodin literatury brát Annin deník. Problém je, že je to pro mě klenot a poklad a nechci ten deník dát z ruky.. Bojím se, že mi ho někdo ukradne. (Asi jsem hodně naivní, ale už jsem vám říkal, že já a má třída se navzájem nemáme zrovna v lásce?). Poslední dobou neustále sedím někde doma u stolu s prupiskou v ruce a s deníkem na stole. Zrovna dneska jsem tak nahlížel a téměř celý únor jsem psal po dni. Ale pokaždé jsem měl co psát jenže jsem to nepsal sem, protože jsou to příliš osobní věci a při jejich výjmutí by to byl článek příliš krátký. Vždycky, když dopíšu zápis cítím dobrý pocit z toho, že jsem opět něco napsal, ale na druhou stranu se cítím tak prázdně jakobych už neměl co dělat zbytek dne, i když mám třeba práce nad hlavu. Deník mě naplňuje a to těšení se na to, že půjdu zase psát je prostě jako droga (aspoň teda pro mě) a po dopřání si dávky psaní jsem prostě pohlcenou nudou. A můžu dělat cokoliv, aspoň, že teď mám ten Annin deník, poněvadž s ním mě to baví stejně jako s mým. Přišla středa a měl jsem mít doučování, ale den před jsem byl venku s přáteli a byl jsem unavený tak moc, že jsem řekl, že ho vynechám. Potom mi došlo, že když jsem měl doučování s mojí třídní (matikářkou i češtinářkou, nás má na češtinu) tak jsem to pochopit dokázal, nýbrž s tou co mám teď je to hrozné, protože sama říkala, že matiku měla naposledy před čtyřiceti lety a občas jí to musím vysvětlit, aby mi to následně mohla vysvětlit ona. Takže se tam nic nenaučim, chytám nervy na ty děcka, chce se mi spát, celý den jsem z nevyspanosti nervní a to celé jen, abych jí to vysvětlil pro mé vysvětlení? Uvažuji, že tam chodit přestanu a radši si budu zařizovat schůzky s třídní pro vysvětlení. No zpět... Vstal jsem tedy v čas, kdy vstávám normálně a nešel na doučování. A já měl nějakou depku... Ráno jsem si vypil kávu nachystal do školy, ale ta depka ve mně stále byla. Při cestě do školy s Jarkem jsme neprohodili ani slovo a ve škole první tři hodiny jsem se také zdržoval konverzace s nimi. Od té čtvrté jsem s nimi začal nějak mluvit, smát se atd... Ovšem ten smích byl naprosto hraný, abych nemusel vysvětlovat co mi je.. A co mi tedy bylo? Zdálo se mi, že jsem v nějaké dřevěné chatě a na stole byl Deník Anny Frankové

Vypadal úplně, ale úplně přesně tatkto (i s tou fotkou) a nějak se na něj roztrhlo téma. A nějaké cca padesáti letá blondýna mi řekla, že si ho zakoupila v Osvětimi, ale, že si ho tam nečetla, protože prostě nemohla vzhledem k tomu, že Anna v Osvětimi byla. A najednou jsem byl ve škole. Víte jak vypadá Annina třída? Ne? Takto:
Byl jsem v ní, ale s mou třídou. Přišel k nám učitel dějepisu (měl u nás normálně hodinu). Byla hrozná tma.. A najednou ke mně přišla třídní a řekla, že mi vysvětlí tu matiku (já to už mám s ní domluvené, ale chyběl jsem ve škole dva týdny kvůli chybění a následně kvůli nemoci takže zapomněla) a já je viděl jak se učí dějepis, oni mě neviděli a vedle mě seděla třídní a vysvětlovala mi to. Na naší lavici svítilo světlo a spolužáci s učitelem na dějepis byli ve tmě. (Mimochodem tuto část snu jsem zapomněl, ale vzpomněl jsem si díky tomu článku:D když jsem začal psát o tom doučování s ní). No v španělštině jsem ZASE dostal poznámku. Tentokrát ne za "nic nedělání" jen proto, že to řekla blbě, ale za pozdní příchod do hodiny. Přišel jsem tam v 11:50 a zvoní v 11:51, jenže ona se rozhodla udělat hodinu o minutu dřív... Tímto pro mě končí. Další den jsem přišel a ona, že jsem jednu písemku nepsal tak jsem jí řekl, že jsem ani nevěděl, že máme psát (věděl) ale ona mi to uvěřila, protože jsem jí dokázal zmást. Ale musím to teď psát příští týden ve středu.. Ach bože jak já tu učitelku nesnáším. A není to jen můj dojem, říkají to všichni v té třídě.. Po příchodu domů jsem se najedl a šel popsat tři stránky deníku o mé depresi.. Jo ulevilo se mi. Následovalo pár koukání na Anniny fotky atd... Nekterá fotka mi depresi zhoršila některá zlepšila... Ale miluju jí a většinou jsem se cítil lépe. Celou středu jse cítil jak se mě Anna dotýká. Jakoby mě chtěla varovat..Nevím. Nicméně cítím se stále divně. Není to deprese už teď (je 16.3.2016 22:01) ale cítím se divně. Ne, že by mi bylo špatně (nemocně), ale divně. Totiž.. Spolužák se mi svěřil s problém, který u něj doma je a z naší party to řekl jen mně. A já se cítím kvůli tomu dost blbě (samozřejmě vám nenapíšu oč jde) Mám pocit, jakoby někdo umřel, někdo na kom mi moc nezáleželo, ale jeho smrt mě šokovala a pak ještě k tomu příjde deprese ze snu, kde je vám řečeno, že dívka (Anna), kterou milujete už vlastně mezi námi není...

Děkuji vám ze přečtení trochu jsem se rozepsal... Doufám, že se vám to líbilo, a že přihodíte komentář k tématu. Děkuji za váš čas a za vaše čtení, nesmírně si toho vážím! Toto je odemě všechno a Ahoj!
Cedor.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 E. E. | Web | 13. dubna 2016 v 14:56 | Reagovat

Nemám ráda, když musím mluvit před celou třídou, ať jde o projekty či ústní zkoušení, kde všichni zírají a když se někdy připitoměle smějí ( i když to třeba není mě), tak já hned zapomenu, co jsem v hlavě měla a neřeknu už nic.
Zjistila jsem, že v povinné četbě máme deník Anny Frankové a mám v plánu si ho i přečíst a zařadit do četby.

2 Sabča Sabča | Web | 13. dubna 2016 v 17:31 | Reagovat

výborný blog, zvu tě na svůj :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama