Deník 26.2.2016

14. března 2016 v 11:20 | Cedor |  Deník
Ahoj, dneska to je další deník. Snad se vám bude líbit.
Ze čtvrtka na pátek se mi zdál sen, kde se hádám se spolužáky a potom jsem byl v koncetračním táboře jako vězeň, což asi víte, protože jsem o něm psal minulé sny. Budík mě nevzbudil já se probudil hrůzou z toho tábora. Když jsem se vzbudil bylo půl šesté takže jsem mohl jít spát dál, ale co se mi zdálo tentokrát to netuším. Uvařil jsem si kafe - moje ranní rutina každý den kafe:D. Vyčistil zuby nachystal si věci do školy oblékl jsem a šel do školy. První hodina- čeština psali jsme literální pojmy, první čtyři jsme vybírali my (tak, že se každého zeptala jaký ví a ten co řekl ten se dal do písemky) a pátý vybrala ona. Tuším, že z toho budu mít asi trojku, protože jem dva nevěděl. Možná dvojku.. Uvidíme. Potom přišla matika a já se vzpomněl na tu část snu o spolužácích. V ten moment mi začalo docházet, jak moc je vlastně nemám rád a jak moc už chci odejít na SŠ. V matice jsme dostali známky a já mám z toho zase pět. Domluvil jsem se s učitelkou na češtinu (která učí i matiku, ale je to moje třídní a je hodnější než má učitelka na matiku), že se s ní po prázdninách setkám po vyučování (ve škole samozřejmě) a vysvětlí mi to. třetí hodina byl přírodopis. Zase nám mluvila o krystalech a kamenech, nerostů a podobných věcí, které nikoho nezajimají. Když končila hodina tak to šla uklidit do kabinetu (ta kameny) a říká: ,,Je to hustý, že?" jednak mi trhalo uši, že to je hustÝ (má tam být hustÉ:D) a jednak to nikoho nebaví. Pak byl zeměpis a fyzikář si vzal asi 5 lidí, aby přenášel krabice s vínem, které si objednali učitelé. Takže jsme se v zeměpise neučili. Potom byla občanka. Z toho jsme taky psali, ale byla to neohlášená písemka takže nevím jak to může dopadnout. A pak byla angličtina, ve které jsme se zase učili něco co znám už dávno z her, seriálů atd... Takže pro mě naprosto zbytečná hodina. Ale museli jsme dohánět, protože učitelka minulý týden byla se zahraničními studenty, kteří u nás byli studovali češtinu. Číňanka a nějaká holka z Indonésie. A potom jsem šel domů. Najedl jsem se a hned zase šel ven s kamarádem ze třídy. Šli jsme k němu, aby se najedl a my mohli jít ven. Když se najedl šli jsme ještě za jedním kamošem. A ve třech jsme byli venku...

Neustále jsme chodili po celém městě a povídali si o blbostech, které stejně nikoho nezajimají, ale potom večer se naše témata změnila na mnohem inteligentnější úroveň. Mluvili jsme o spolužácích, kteří všichni tři naprosto nesnášíme. Říkali jsme si co si o nich myslíme a není to nic hezkého (neptejte se, proč je tak nesnášíme, důvody k tomu máme, ale nemyslím si, že je vhodné je psát). Potom šel Jarek domů a já zůstal s Dominikem. Mluvili jsme o holkách a měl docela nutkání mu říct o Anně, ale nakonec jsem si to rozmyslel, protože jsem netušil co by mi na to řekl a radši jsem si to nechal pro sebe.(A občas jsem cítil jak se mě Anna dotýká a chytla mě za ruku (byla velká zima a najednou jsem cítil hřejivý pocit na ruce)) A nakonec jsem se ho zeptal: ,,Psal sis někdy deník?"
,,Ne." Odpověděl.
Začal jsem mu popisovat jak je to úžasné si zapisovat své myšlenky a nemít tak potřebu se svěřovat okolí. Pak jsem mu řekl, že tam píšu i o nich a že tam mají dokonce fotku (nějaká fotka ze sedmé třídy kde jsme jen my čtyři) a že to chci vydat. Na to mi řekl: ,,Vydej to. Prečtu si o sobě." Překvapil mne. Potom už bylo docela dost hodin tak jsem s ním počkal na autobus a on jel domů a já šel (od zastávky bydlím kousek) a doma jsme si vyzul boty, udělal jeden krok a myslel jsem, že nedojdu ani do postele (nesmíte si myslet, že mě bolely, protože "nejsem zvyklý" jednak jsme chodili opravdu hodně a jednak mám ploché nohy a když chodím nějak moc tak mě bolí) Každý krok byl pro mě utrpení. Dal jsem si polévku a šel ležet. Zapl jsem si písničky (zamilované) a řekl jsem si, že až mi skončí podívám se na nějaké fotky Anny na dobrou noc. Ale když mi jeli ty písničky tak jsem zavřel oči. Na Annu jsem myslel tak hluboce, že mi ani nedošlo, že je mám zavřené asi až po pěti minutách jsem je zpátky otevřel. Viděl jsem celý pokoj dvojitě a po chvilce se "spojil". Chtěl jsem si zapnout ty fotky

(proto píšu zapnout). Ale ucítil jsem zase dotyk, hned potom další, další a další. A pak stop. Řekl jsem nahlas: ,,Chceš, aby šel už spát?" Další dotyk. Tak jsem podíval na tapetu (mám jí na tapetě v mobilu) a aspoň takhle jsem měl na dobrou noc. Druhý den ráno bylo to video první, co jsem udělal :3 :).
Snad se vám to líbilo, zda-li ano tak mi prosím napiště komentář. Budu se na ně těšit. Děkuji vám, za váš čas a tohle je z mé strany už všechno. Děkuju! A Ahoj!:)
Cedor
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Beatricia Beatricia | Web | 14. března 2016 v 18:05 | Reagovat

To video mě velice zaujalo. Knihu Deník Anny Frankové znám dokonale a velmi se o to válečné období zajímám.
Jinak, máš zajímavé sny. Kdyby to tak šlo, abychom si je mohli večer naprogramovat!! ☼☼☼

2 Whirpy Whirpy | E-mail | Web | 14. března 2016 v 19:29 | Reagovat

Na video se podivam az doma, vim ze Anna pro tebe hodne dulezita a spojeni s ni celkem unikatni.
Ale nejde mi do hlavy, ze te nebavi nerosty, krystaly a kameny. Kdyz jsme to nacuchli na zakladce tak me to bavilo a s mamkou krystaly i tak trochu sbirame. 😂
Verim ze SS se ti bude libit vic nez ZS, me tam vic bavi uceni a tak, ale co se kolektivu tyce, tak asi taky, ale ja jsem takova prevazne nekolektivni, tak je to jedno.

3 Gabriella Gabriella | 15. března 2016 v 11:43 | Reagovat

Deník A.F. Jsem četla a byl zajímavej :) ..jo takivý lidi znám bohužel taky :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama