27. března 2016 v 14:46 | Cedor
|
Ahoj, již nějakou dobu nevyšel žádný deník a má to jeden jediný důvod - Chci je vydat na blog v moment, kdy je dopíšu. Takže ty, co jsou již přednastaveny ještě výjdou, ale jinak je budu od dneška psát normálně. Příjde mi to praktičtější a mnohem lepší.
Začali mi velikonoční prázdniny stejně jako vám. Nevěděl jsem, co budu dělat, protože každé prázdniny jsou více méně nudné. Nicméně jsem spíše pozoroval dění rodiny, o jenž vám nic říkat nebudu a psal jsem si to do deníku. V pátek jsem si konečně našel zálibu, ve které pokračuji v podstatě teď každý den a to přepisování mého rukopisného deníku do elektronické formy. Dělám to hlavně proto, že ten deník chci vydat a nechci čekat. Už to pomalu chystám k tomu, aby se to mohlo kdykoliv poslat. Nevím, kdy to skončit. Jestli až to bude normálně jako kniha, až se odstěhuji od rodičů... Přece, když píšete deník neměl by mít konec. Táta mi řekl: ,,Když si píšeš deník třeba na nějaké plavbě, píšeš ho na té plavbě a jakmile skončí tak skončíš i deník. Ale kdy ho chceš skončit ty?" Nedá mi to spát. Asi až budu vědět, že je čas to ukončit a vydat tak to vydám. Samozřejmě v psaní deníku budu i nadále pokračovat a později třeba výjde nějaké pokračování, ale chápete co mám na mysli ne? No pokud se ptáte jak to přepisování jde, tak musím říct, že skvěle. Baví mě to sedím za stolem s notebookem a otevřeným deníkem a čtu si, co jsem napsal a přepisuji to. Ačkoliv polovinu věcí musím upravi, vypustit či doplnit (ne že si vymýšlím, ale nemám to tam dost popsané tak to dopisuji teď). Úplně ty první zápisy, jenž jsou z ledna jsou opravdu psané jak malým dítětem. Neříkám, že umím kdoví jak dobře psát, ale určitě jsem se zlepšil od ledna. Také se divím, jak jsem viděl svět jednodušše a lehce. Divili by jste se, co dokáže pár měsíců. Momentálně jsem u sedmého února, v den kdy jsem byl v Osvětimi. V rukopisu jsem o tom napsal jen pár řádků, ale v počítači celou stránku! Jak jsem jen mohl popisovat věci tak hrozně málo? V mém posledním deníkovém zápise, jenž jsem napsal před několika hodinami píšu, že kdybych měl vydat rukopis tak to nemá šanci vyjít a je to naprostá pravda. Nejlepší na tom je to, že za pár měsíců až budu přepisovat to co píšu teď si budu také říkat, že jsem nyní psal jeko dítě. Lidé říkají, že lidé se nemění, ale já říkám, že se lidé mění až podivně rychle.
Elektronický deník má momentálně nějakých osmnáct stran, nějakých pět tisíc slov a nějakých třiadvacet tisíc znaků včetně mezer. Sakra je to hrozně málo na to, že už jsem v únoru. Možná, že finální verze bude taková, že budu všechno přepisovat, upravovat atd... Už chápu to jak
Whirpy říká, že má divoké myšlenky a pořád by něco škrtala a přepisovala. Ovšem to já nedělám. Jednou jsem tak nějakou věc cítil a i když mám třeba teď jiný názor tak to prostě tak být musí. Je to totiž jako bych podváděl mé minulé já, když bych to upravil. Vypouštím pouze věci, které se zdají být nedůležité atd... Přemýšlím docela často o tom jak to bude až to výjde atd... Jestli to bude slavné a po mé smrti třeba můj byt bude na ukázku stejně jako dům Anny Frankové, jestli se natočí film na to jak to tady vypadalo. Kdo by mne hrál? Kdo by hrál mou sestru? Takové otázky mne napadají hodně často. Řekl bych, že mám hlavu v oblacích a žiju budoucností, do které se tak zoufale snažím dostat. Zdali to tak cítí třeba i má sestra? Jestli ráda žije v přítomnosti jako pouhá studentka vysoké školy, která jí brání třeba rozvíjet její naprosto úžasný talent v malování? Já prostě nedokážu sedět a čekat až příjde. Jdu za tím a cítím se odhodlaně to dokázat! Pokud to nevýjde přepíšu a zkusím to znovu dokud to prostě nevydaji. Nedokážu pomyslet na to, že až jednoho dne zemřu, že nikdo nebude vědět, kdo jsem byl. Chci, aby mé jméno bylo všude známé! Chci, aby má tvář byla na titulní straně novin. Chci, aby se o mně učili děti v literatuře! Chci něco dokázat a chci, aby to bylo velké.
Několika zasvěceným přátelům jsem oznámil můj deník už jen i proto, že v něm také vystupují. I když jsem byl přesvědčen, že se mi vysmějí, že si píšu deník tak mi řekli: ,,Vydej to přečtu si o sobě." Je to úžasné. Ale už chci, aby to tu bylo. Už chci držet v ruce výtisk svého deníku. Už chci, aby si to lidé kupovali! Toužím po tom!
Trochu jsem se rozepsal a rozbásnil:D tak to tady raději ukončím. Snad se vám to líbilo. Mně už deníkový článek chyběl, protože jsem ho psal naposled v únoru. Nevím zda to víte, ale články jenž vychází teď jsou měsíc staré a ty co píšu teď výjdou až za měsíc. Prostě jsem hodně psal na začátku a teď mám všechno už zaplněné. Na toto mi sestra řekla: ,,To je super! Až umřeš tak na tvůj blog bude ještě 3 roky vycházet články!" Dali jsme se oba do smíchu.:D Děkuji vám za přečtení a případné okomentováni :). Jste nejlepší! Ahoj ! :)
Cedor.
Já mám deníkový články hodně ráda.
...
Koukám, že se přes prázdniny nenudíš, myslím, že je dobré, že si to sepisuješ do počítače.
Otázku, kterou ti taťka položil mě též donutila k zamyšlení.
Kdybych já něco takového řekla kamarádům tak mě by se asi vysmáli do obličeje