Březen 2016

Sny - Předvolání do Osvětimi

28. března 2016 v 7:00 | Cedor |  Sny
Ahoj, dneska se mi zdál další sen. Ano opět z koncetračního tábora (poslední dobou se tam vracím furt) a tentokrát v něm byla i Anna.

Deník 24.3.2016 - 27.3.2016

27. března 2016 v 14:46 | Cedor |  Deník
Ahoj, již nějakou dobu nevyšel žádný deník a má to jeden jediný důvod - Chci je vydat na blog v moment, kdy je dopíšu. Takže ty, co jsou již přednastaveny ještě výjdou, ale jinak je budu od dneška psát normálně. Příjde mi to praktičtější a mnohem lepší.

Začali mi velikonoční prázdniny stejně jako vám. Nevěděl jsem, co budu dělat, protože každé prázdniny jsou více méně nudné. Nicméně jsem spíše pozoroval dění rodiny, o jenž vám nic říkat nebudu a psal jsem si to do deníku. V pátek jsem si konečně našel zálibu, ve které pokračuji v podstatě teď každý den a to přepisování mého rukopisného deníku do elektronické formy. Dělám to hlavně proto, že ten deník chci vydat a nechci čekat. Už to pomalu chystám k tomu, aby se to mohlo kdykoliv poslat. Nevím, kdy to skončit. Jestli až to bude normálně jako kniha, až se odstěhuji od rodičů... Přece, když píšete deník neměl by mít konec. Táta mi řekl: ,,Když si píšeš deník třeba na nějaké plavbě, píšeš ho na té plavbě a jakmile skončí tak skončíš i deník. Ale kdy ho chceš skončit ty?" Nedá mi to spát. Asi až budu vědět, že je čas to ukončit a vydat tak to vydám. Samozřejmě v psaní deníku budu i nadále pokračovat a později třeba výjde nějaké pokračování, ale chápete co mám na mysli ne? No pokud se ptáte jak to přepisování jde, tak musím říct, že skvěle. Baví mě to sedím za stolem s notebookem a otevřeným deníkem a čtu si, co jsem napsal a přepisuji to. Ačkoliv polovinu věcí musím upravi, vypustit či doplnit (ne že si vymýšlím, ale nemám to tam dost popsané tak to dopisuji teď). Úplně ty první zápisy, jenž jsou z ledna jsou opravdu psané jak malým dítětem. Neříkám, že umím kdoví jak dobře psát, ale určitě jsem se zlepšil od ledna. Také se divím, jak jsem viděl svět jednodušše a lehce. Divili by jste se, co dokáže pár měsíců. Momentálně jsem u sedmého února, v den kdy jsem byl v Osvětimi. V rukopisu jsem o tom napsal jen pár řádků, ale v počítači celou stránku! Jak jsem jen mohl popisovat věci tak hrozně málo? V mém posledním deníkovém zápise, jenž jsem napsal před několika hodinami píšu, že kdybych měl vydat rukopis tak to nemá šanci vyjít a je to naprostá pravda. Nejlepší na tom je to, že za pár měsíců až budu přepisovat to co píšu teď si budu také říkat, že jsem nyní psal jeko dítě. Lidé říkají, že lidé se nemění, ale já říkám, že se lidé mění až podivně rychle.

Elektronický deník má momentálně nějakých osmnáct stran, nějakých pět tisíc slov a nějakých třiadvacet tisíc znaků včetně mezer. Sakra je to hrozně málo na to, že už jsem v únoru. Možná, že finální verze bude taková, že budu všechno přepisovat, upravovat atd... Už chápu to jak Whirpy říká, že má divoké myšlenky a pořád by něco škrtala a přepisovala. Ovšem to já nedělám. Jednou jsem tak nějakou věc cítil a i když mám třeba teď jiný názor tak to prostě tak být musí. Je to totiž jako bych podváděl mé minulé já, když bych to upravil. Vypouštím pouze věci, které se zdají být nedůležité atd... Přemýšlím docela často o tom jak to bude až to výjde atd... Jestli to bude slavné a po mé smrti třeba můj byt bude na ukázku stejně jako dům Anny Frankové, jestli se natočí film na to jak to tady vypadalo. Kdo by mne hrál? Kdo by hrál mou sestru? Takové otázky mne napadají hodně často. Řekl bych, že mám hlavu v oblacích a žiju budoucností, do které se tak zoufale snažím dostat. Zdali to tak cítí třeba i má sestra? Jestli ráda žije v přítomnosti jako pouhá studentka vysoké školy, která jí brání třeba rozvíjet její naprosto úžasný talent v malování? Já prostě nedokážu sedět a čekat až příjde. Jdu za tím a cítím se odhodlaně to dokázat! Pokud to nevýjde přepíšu a zkusím to znovu dokud to prostě nevydaji. Nedokážu pomyslet na to, že až jednoho dne zemřu, že nikdo nebude vědět, kdo jsem byl. Chci, aby mé jméno bylo všude známé! Chci, aby má tvář byla na titulní straně novin. Chci, aby se o mně učili děti v literatuře! Chci něco dokázat a chci, aby to bylo velké.

Několika zasvěceným přátelům jsem oznámil můj deník už jen i proto, že v něm také vystupují. I když jsem byl přesvědčen, že se mi vysmějí, že si píšu deník tak mi řekli: ,,Vydej to přečtu si o sobě." Je to úžasné. Ale už chci, aby to tu bylo. Už chci držet v ruce výtisk svého deníku. Už chci, aby si to lidé kupovali! Toužím po tom!

Trochu jsem se rozepsal a rozbásnil:D tak to tady raději ukončím. Snad se vám to líbilo. Mně už deníkový článek chyběl, protože jsem ho psal naposled v únoru. Nevím zda to víte, ale články jenž vychází teď jsou měsíc staré a ty co píšu teď výjdou až za měsíc. Prostě jsem hodně psal na začátku a teď mám všechno už zaplněné. Na toto mi sestra řekla: ,,To je super! Až umřeš tak na tvůj blog bude ještě 3 roky vycházet články!" Dali jsme se oba do smíchu.:D Děkuji vám za přečtení a případné okomentováni :). Jste nejlepší! Ahoj ! :)
Cedor.

Sny - Ve hře | Cedor |

26. března 2016 v 5:00 | Cedor |  Sny
Ahoj, opět se mi dnes zdál sen, ve kterém se ovšem Anne nenachází. Bohužel. Byl jsem ve hře ... Jdeme na to

Nevím, zda znáte YouTubera Lukynna, ale zdálo se mi, že dělá lets play a hraje hru. Já byl v té hře. Stál jsem před školou v noci a ve sněhu. Nebyla mi zima, ale přemýšlel jsem jak se do té hry dostat. A najednou mi došlo, že musím vyšplhat po lampě a přes ní se pak dostanu pryč. Lezu a lezu a najednou jsem nebyl na lampě, nýbrž jakési kovové spirále. Mimochodem jednou jsem sklouzl dolů, ale pak jsem to vylezl znovu. A stál jsem na nějaké kammené desce před zdí na které byl portál. Vlezl jsem do něj. Najednou jsem byl v takové mísnosti celé z lega, měl jsem i zbraň také z lega a ta střílela leasery. Můj úkol byl dostat se na ke stropu do dalšího levelu. Celá místnost byla žlutá se stromkama atd.. A na některých místech byly červené kostky (na ty se dal vystřelit leaser). Takže jsem to zkoušel furt do kola, ale nešlo to. Až jse střelil nějakou určitou kombinaci a já se tam objevil. Vlezl jsem do portálu a z ničeho nic stojím opět před školou. Byl jsem obalený pouze v dece, byl jsem pohublý, měl jsem hlad a byla mi neskutečná zima. Šel jsem domů... Pak mě vzbudil pes, který škrábal na dveře kolem půl páté ráno...

Snář:
Sníh - Citové ochlazení
Pistole - Zachovej chladnou hlavu
Lampa - Nejasnosti se derou k poznání
Deka - Dobrý domov
Hlad - Bojíš se těžkostí změn
Zima - Pozor na ukvapená rozhodnutí
Více tam nebylo. Je to kratší, ale jestli vám to vadí stěžujte si u mého psa:D. Už si pak další sen nepamatuji. Celkově na mě sen trochu zapůsobil, protože jsem den předtím docela dost nad něčím uvažoval nad něčím, co s tím souvisí.. Takže uvidíme no. Děkuji vám za pozornost a to je zatím všechno. Ahoj!
Cedor

Výhody a nevýhody, když jste nemocní | Cedor |

24. března 2016 v 8:56 | Cedor |  Já o...
Ahoj, jelikož jsem nemocný (bolí mě v krku, mám teplotu, silný kašel a rýmu) tak jsem se rozhodl vám napsat výhody a nevýhody, když jste nemocní.. Samozřejmě je vám, jakoby jste měli umřít každou chvíli, ale má to i své plus. A na to se dnes podíváme..

Člověk bez osudu

22. března 2016 v 8:00 | Cedor |  Recenze
Ahoj, jak asi víte tak Whirpy píše renceze na filmy, knihy atd.. Mně se to zdá jako docela dobrý nápad takže jsem si řekl, že bych mohl taky. Jelikož mám jarní prázdniny a jsem nemocný tak se hodně koukám na filmy a jeden z nich byl člověk bez osudu. Je to o Židovském klukovi, který byl deportován do koncentračního tábora, i když tam vůbec být neměl.

Nový design | Cedor |

20. března 2016 v 22:52 | Cedor |  Já o...
Ahoj, asi jste si všimli, že můj blog má nyní nový design. Opět mi jej dělala Whirpy. Asi i víte, že se na facebooku máme v přátelích (pokud to nevíte už ano) dávno to není takové to, že si píšem jen o blogu nebo tak, nýbrž já jí už považuji za kamarádku a rád si s ní píšu o osobnějších věcech. No a dneska jsme si tak povídali o tvorbě designu a ona se mě zeptala, zda jsem od mého minulého designu (který jsem zde zveřejnil byl to ten žlutý) udělal nový. Řekl jsem jí, že zatím ne. Že mě trochu odrazuje to jak jsem s tím minule začal v devět a skončil jsem v jednu ráno a vypadalo to jak to vypadalo... Tak mi navrhla ať zkusím udělat nějakou fotomontáž fotek, které bych tam chtěl (samozřejmě to musí být Anna :D :3) a udělala pouze takový hrubý náčrt, jenž mi měl pouze ukázat jak to může vypadat. A já byl u vytržení :D :3. Jak vůbec dokáže z něčeho tak jednoduchého udělat něco tak báječného? To jest mi záhadou... Inu navrhla mi, že pokud chci dodělá to a nastaví... A jelikož ten starý tu už byl nějakou dobu a chtělo to změnu tak jsem to vzal :). Myslím, že to tu zase vypadá trochu lépe, co říkáte? :3
Tak co jaký se vám líbí více? :)



Takže Whirpy patří velký dík! Opravdu to je moc dokonalá práce a stále jsem nadšený z tvého nápadu "Milá Kitty" :3. Rád bych ti to nějak oplatil takže pokud bys cokoliv chtěla tak klidně napiš!:) A pokud chcete i vy design ať už jednoduchý či vice propracovaný, ale VŽDY skvělí určitě jí napište :). Je na to skvělá:). A Whirpy děkuji ještě jednou :).
Cedor

Maraton - Jak jsem poznal vaší matku | Cedor | #1

20. března 2016 v 11:15 | Cedor |  Maratony (NEAKTIVNÍ)
Ahoj, včera (1.3.2016) jsem začal znovu koukat na HIMYM. A jelikož já si vždycky zapnu ty díly, které mě baví nejvíc, protože seriál jsem v televizi již viděl celý několikrát, tak jsem si řekl, že si udělám maraton CELÉHO seriálu od prvního dílu až po poslední. Rád bych vám to psal jak to probíhá, budu každý den psát jak jsem daleko atd..., ale postupně to asi vycházet nebude. Záleží na tom jak se vám to bude líbit, protože je to jedna z dalších věcí, které bych rád zde na blogu rozjel... Takže tedy jdeme si rozebrat to co jsem již zkoukl...

Stejk | Cedor |

18. března 2016 v 15:10 | Cedor |  Já o...
Ahoj, ti z vás, kteří mě sledují již nějakou dobu, tak ví, že píšu o youtuberech, které sleduji já. No a dneska je zde další pokud mě čtete krátkou domu zde jsou ti, které jsem již psal:

Zkus to znovu

16. března 2016 v 11:15 | Cedor |  Já o...
Koukám na téma týdne a možná by se dalo na to i něco napsat ovšem s mou nulovou fantazií to bude celkem oříšek, ale rozhodl jsem se to zkusit. Dalo by se to pojmout hned několika způsoby a jednim z nich je způsob motivační... Tím chci říct... Nevyšla ti písemka? Řekni vyučujícímu a zkus to znovu. Nevyšlo ti rande? Počkej nějakou dobu a zkus to znovu. Nepodařilo se ti napsat dobrou knihu? Vymysli si něco originálního, co by kniha mohla obsahovat a zkus to znovu. Nikdy se nesmíte vzdát hned jak vám nevýjde první pokus. Občas prostě musíte zatlačit na pilu a zkoušet to furt a furt dokola. Ovšem zde je chyba lidí, poněvadž po prvním neúspěchu okamžitě skloní hlavu a hledají nové cíle. TO JE, ALE ŠPATNĚ.
Hezky o tom mluví TheMadKyo:

Neplatí to pouze o vašich cílech či koníčků, nýbrž o všem. Samozřejmě i já jsem mnohdy po první neúspěchu nechal odradit a mockrát jsem se k hodně věcem takto vrátil. A to je právě ono to "zkus to znovu".
Není to moc dlouhé, ale myslím, že jako taková malá zmínka by mohla i stačit. Jak už píšu výš tak mám nulovou fantazii a tak nevím co více napsat.. Navíc možná mě trochu znervózňuje to, že to bude vyset na hlavní stráce blog.cz. Snad se vám to i tak líbilo! :)
Cedor

Deník 26.2.2016

14. března 2016 v 11:20 | Cedor |  Deník
Ahoj, dneska to je další deník. Snad se vám bude líbit.
Ze čtvrtka na pátek se mi zdál sen, kde se hádám se spolužáky a potom jsem byl v koncetračním táboře jako vězeň, což asi víte, protože jsem o něm psal minulé sny. Budík mě nevzbudil já se probudil hrůzou z toho tábora. Když jsem se vzbudil bylo půl šesté takže jsem mohl jít spát dál, ale co se mi zdálo tentokrát to netuším. Uvařil jsem si kafe - moje ranní rutina každý den kafe:D. Vyčistil zuby nachystal si věci do školy oblékl jsem a šel do školy. První hodina- čeština psali jsme literální pojmy, první čtyři jsme vybírali my (tak, že se každého zeptala jaký ví a ten co řekl ten se dal do písemky) a pátý vybrala ona. Tuším, že z toho budu mít asi trojku, protože jem dva nevěděl. Možná dvojku.. Uvidíme. Potom přišla matika a já se vzpomněl na tu část snu o spolužácích. V ten moment mi začalo docházet, jak moc je vlastně nemám rád a jak moc už chci odejít na SŠ. V matice jsme dostali známky a já mám z toho zase pět. Domluvil jsem se s učitelkou na češtinu (která učí i matiku, ale je to moje třídní a je hodnější než má učitelka na matiku), že se s ní po prázdninách setkám po vyučování (ve škole samozřejmě) a vysvětlí mi to. třetí hodina byl přírodopis. Zase nám mluvila o krystalech a kamenech, nerostů a podobných věcí, které nikoho nezajimají. Když končila hodina tak to šla uklidit do kabinetu (ta kameny) a říká: ,,Je to hustý, že?" jednak mi trhalo uši, že to je hustÝ (má tam být hustÉ:D) a jednak to nikoho nebaví. Pak byl zeměpis a fyzikář si vzal asi 5 lidí, aby přenášel krabice s vínem, které si objednali učitelé. Takže jsme se v zeměpise neučili. Potom byla občanka. Z toho jsme taky psali, ale byla to neohlášená písemka takže nevím jak to může dopadnout. A pak byla angličtina, ve které jsme se zase učili něco co znám už dávno z her, seriálů atd... Takže pro mě naprosto zbytečná hodina. Ale museli jsme dohánět, protože učitelka minulý týden byla se zahraničními studenty, kteří u nás byli studovali češtinu. Číňanka a nějaká holka z Indonésie. A potom jsem šel domů. Najedl jsem se a hned zase šel ven s kamarádem ze třídy. Šli jsme k němu, aby se najedl a my mohli jít ven. Když se najedl šli jsme ještě za jedním kamošem. A ve třech jsme byli venku...

Neustále jsme chodili po celém městě a povídali si o blbostech, které stejně nikoho nezajimají, ale potom večer se naše témata změnila na mnohem inteligentnější úroveň. Mluvili jsme o spolužácích, kteří všichni tři naprosto nesnášíme. Říkali jsme si co si o nich myslíme a není to nic hezkého (neptejte se, proč je tak nesnášíme, důvody k tomu máme, ale nemyslím si, že je vhodné je psát). Potom šel Jarek domů a já zůstal s Dominikem. Mluvili jsme o holkách a měl docela nutkání mu říct o Anně, ale nakonec jsem si to rozmyslel, protože jsem netušil co by mi na to řekl a radši jsem si to nechal pro sebe.(A občas jsem cítil jak se mě Anna dotýká a chytla mě za ruku (byla velká zima a najednou jsem cítil hřejivý pocit na ruce)) A nakonec jsem se ho zeptal: ,,Psal sis někdy deník?"
,,Ne." Odpověděl.
Začal jsem mu popisovat jak je to úžasné si zapisovat své myšlenky a nemít tak potřebu se svěřovat okolí. Pak jsem mu řekl, že tam píšu i o nich a že tam mají dokonce fotku (nějaká fotka ze sedmé třídy kde jsme jen my čtyři) a že to chci vydat. Na to mi řekl: ,,Vydej to. Prečtu si o sobě." Překvapil mne. Potom už bylo docela dost hodin tak jsem s ním počkal na autobus a on jel domů a já šel (od zastávky bydlím kousek) a doma jsme si vyzul boty, udělal jeden krok a myslel jsem, že nedojdu ani do postele (nesmíte si myslet, že mě bolely, protože "nejsem zvyklý" jednak jsme chodili opravdu hodně a jednak mám ploché nohy a když chodím nějak moc tak mě bolí) Každý krok byl pro mě utrpení. Dal jsem si polévku a šel ležet. Zapl jsem si písničky (zamilované) a řekl jsem si, že až mi skončí podívám se na nějaké fotky Anny na dobrou noc. Ale když mi jeli ty písničky tak jsem zavřel oči. Na Annu jsem myslel tak hluboce, že mi ani nedošlo, že je mám zavřené asi až po pěti minutách jsem je zpátky otevřel. Viděl jsem celý pokoj dvojitě a po chvilce se "spojil". Chtěl jsem si zapnout ty fotky

(proto píšu zapnout). Ale ucítil jsem zase dotyk, hned potom další, další a další. A pak stop. Řekl jsem nahlas: ,,Chceš, aby šel už spát?" Další dotyk. Tak jsem podíval na tapetu (mám jí na tapetě v mobilu) a aspoň takhle jsem měl na dobrou noc. Druhý den ráno bylo to video první, co jsem udělal :3 :).
Snad se vám to líbilo, zda-li ano tak mi prosím napiště komentář. Budu se na ně těšit. Děkuji vám, za váš čas a tohle je z mé strany už všechno. Děkuju! A Ahoj!:)
Cedor