Deník 2.2.2016

9. února 2016 v 11:20 | Cedor |  Deník
Ahoj, dneska jsem se opět vyhnul škole, jelikož na SŠ, kam se hlásím byl den otevřených dveří. Přijeli jsme tam a hledali školu. Spoléhali jsme na sestru, protože chodila do stejného města na gympl. Zavedla nás do centra města a zjistili jsme, že jsme na naprosto jiném místě, než máme být. Našli jsme tedy jednu z tří budov mojí (snad) budoucí školy a ti nás poslali do jiné. Naštěstí, jsem párkrát jel s mamkou nebo taťkou na sestřiné třídní schůzky a moje škola je hned vedle její minulé tudíž vím jak budu jezdit a nebudu bloudit. Obešli jsme školu a poté nás napadlo, že bychom mohli třeba jít dovnitř základní budovy. Přišli jsme tam a nějaká učitelka nám přiřadila studenta, který nás doprovázel školou. První budova byla na cvičení (tam budu asi JÁ trávit času co nejméně). Mamka s ním byla nějak moc velká kamarádka, ovšem já a sestra jsme za ním umírali smíchy. On měl totiž černé sako, černé boty a žlutý klobouk. Myslím, že se to moc nehodilo. Celou dobu se nějak mamce svěřoval. Vykládal jí, že dojíží atd... Škola jako taková se mi líbila, ale je na mě až moc aktivní. Potom jsme šli zpátky do základní budovy a ten náš "průvodce" se ptá mamky: ,,I dcera jde k nám?" (Mojí sestře je 20 a už studuje vysokou školu).

,,Ne ona byla na gymplu." Odpoví mamka.
,,A proč nejde i syn na gympl?" Tázá se znovu velice zvědavě náš průvodce.
,,Nemá na to buňky." Odpoví mamka už dost neochotně (všem se nám nelíbil.)
Podíval se na mě. Já hned na sestru pohled "Pomoc" a sestra na mě pohled "Co to bylo?"... Potom mamka chtěla mluvit s ředitelkou, aby jí seznámila s mojíma obtížema, ale byla na nějaké akci školy. Šli jsme tedy na autobus, abychom mohli jet domů. Ale jel až za 40 minut a mamka musela hrozně na záchod. Šli jsme na nádraží, kde musela za záchod mamka platit 10 korun, když vyšla ven (z našeho pohledu za čtrnáct dní) se jí sestra zeptala:
,,Ty jsi plánovala oslavu?" Všichni jsme se společně zasmáli a šli do Billy. Já si koupil na snídani koblihu a ledový čaj. Sestra 2 housky a mamka také koblihu + domů koupila nějaké sušenky. Přišli jsme zpátky na bus a zjistili jsme, že jsme se podívali špatně a autobus nám jel za 10 minut. Takže jsme tam dalších 20 minut čekali. Potom jsme teda konečně dojeli domů....

A to je zatím všechno co se dneska stalo. Napište mi jestli je tento druh psaní lepší než ten, kterým jsem psal doposud. Psal jsem prostě normálně, ale zde se snažím slova neopakovat a psát trochu inteligentně. Pokud ten deník vydat chci tak samozřejmě ho musím psát normálně. Budu tedy rád za vaše názory, vím že jste mi je psali i pod minulý deník a psali jste, že se vám to líbí, ale přece jenom já s tím tak úplně spokojen nebyl. Děkuji vám za pochopení. Tímto se vámi loučím a ahoj! :)
Cedor
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 E. E. | Web | 10. února 2016 v 14:36 | Reagovat

Takovéhle lidi nemám ráda, vždycky mě rozčílí svou přehnanou zvědavostí :')

2 cincina cincina | Web | 10. února 2016 v 19:04 | Reagovat

Joo, mi tenhle tvůj styl psaní vyhovuje:) Takže klidně to piš i takhle:)
Já na základce taky byla na dnech otevřených dveří... šla jsem se podívat ale jenom na dvě školy a na jedné z nich teď budu maturovat no:D
Taky nemám ráda takové zvědavé lidi, ale na druhou stranu můžeš být rád, že se vám věnoval a tak:) Třeba naše škola má vždycky v den otevřených dveří otevřeno i několik hodin a když nějaká děcka provádějí, tak tam kolikrát jsou i do šesti večer třeba:D

3 Y. Y. | 11. února 2016 v 5:51 | Reagovat

Mamka to mohla lepe zakulatit a rici, ze chces byti kucharem nezli ze na to nemas bunky. :) Zni to lip a clovek se neciti tak zahanbeny.

Kazda skola je svym zpusobem aktivni, ale ty se tech aktivit nemusis zucastnovat na primo. Tomu se proste nevyhnes. Nejhorsi to proste je pred odevzdavanim prihlasek. Tam je proste tech decek x a i starsi rocniky si obhlizi cerstve maso. Takze bych nebyla az tak vydesena. Zkus s tim trochu bojovat, pomuze ti to. Mam s komunikaci a kolektivem taky ohromne problemy, ackoliv jsem uz davno ze skoly. Ale snazim se s tim bojovat a zlepsovat se, nez byt nekde zkrcena v koute. Ta nekomunikativnost nadela dost velkou paseku, jez si to clovek nedokaze pripustit a kuchar bude muset taky komunikovat s kolegy (nejlip to jde videt na Ano  sefe :)) ). Takze to spise ber jako vyzvu nez se tomu stranit.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama