Deník 17.2.2016

28. února 2016 v 11:11 | Cedor |  Deník
Ahoj, dneska bych rád napsal další část mého deníku. Tentokrát ze středy 17.2.2016. Snad se vám to bude líbit a jdeme na to :)

Ráno jsem vstával v 6:00, protože mě čekalo doučování. Když mi zazvonil budík a měl jsem vstát tak jsem asi pět minut přemýšlel, zda se na to nevykašlat a raději spát dál, ale řekl jsem si, že když jsem tam nebyl minulý týden, tak dneska půjdu. Uvařil jsem si kávu a zjistil jsem, že není mlíko (piju rozpustnou a jedině s mlékem). Dal jsem si jej i tak, jelikož se mi chtělo opravdu hodně spát a já bych to ve škole asi nedal. Dokázal jsem do sebe nacpat pouze půlku, a aby mi to vůbec chutnalo (nebylo moc hořké) musel jsem si tam dát kilo cukru, samozřejmě obrazně řečeno. 6:45 a já byl na cestě do školy. Vytáhl jsem si sluchátka, protože jsem se celé ráno těšil až si dám do uší sluchátka a půjdu s hudbou kolem sebe. Všechno se pak zdá tak jiné, krásné, smutné a další barvy světa. Pomáhá mi to i otevírat mou mysl a přemýšlet nad věcmi ohledně mé rodiny, osobního života či Anny. Vyjdu z vchodu a zjístím, že mám sluchátka rozbíté, nefungují, takže celý naštvaný jsem je opět schoval. Ráno mi byla hrozná zima, přišlo mi, že je -40 stupňů v zimě (je to z nevyspanosti, když nemám doučování tak vstávám z sedm a na to jsem již nějak zvyklý). Poprvé jsem se těšil až vlezu do školní budovy.

Dočkal jsem se a moje touha po škole z důvodu tepla ihned klesla. Protože jsem přišel do třídy, ve které mi doučování probíhá a vytáhl jsem telefon. Projížděl jsem facebook, fotky, messenger (samozřejmě bez wi-fi) a čekal až bude 7:00 a začne doučování. Dorazili mojí spolužáci (jen na doučování) - sedmý ročník. Myslím, že můj humor, jakožto deváťák, není nijak dospělý apod. Ovšem myslím, že je trochu na větší úrovni než sedmáků. Cítil jsem tam hrozné utrpení. Nesnáším, když je kolem mě moc lidí, ne že bych se jich štitil, ale prostě jsem samotář, tak samo NENAVIDÍM lidský dotek. Ale oni se furt smáli, řvali, mluvili a já se pak nedokázal soustředit na svou práci a výsledky tomu odpovídali. Na konci doučování učitelka dala sedmákům lízatko, za to, že jsou hodní. Když přišla řada na mě tak jsem jej odmítl. Nemyslím si, že je vhodné příjmat dary od vyučujícího a také jsem skromný. Mně stačí, že mi pomáhá v oblastech učiva, které pro mě nejsou příliš snadné (matika). Potom nás pustila (7:45) a ten jeden kluk se mě tam dotkl... V tu chvíli jsem zapomněl na všechno na co jsem zrovna myslel a soustředil jsem se pouze na to, že cítím cízí dotek, který bych cítit zrovna neměl. Možná si budete myslet, že : ,,No a co tak se tě někdo dotkl." Ne. Dotýkat se mě nesmí ani otec, mamka, sestra.. Prostě mi to hrozně vadí. Potom jsem šel do třídy, tam jsem si položil tašku a hned jsem zase šel do šatny. Tam jsem si odložil bundu, boty a obul jsem si papuče a zase jsem letěl do třídy. Zrovna přišla moje třídní a navázala semnou rozhovor na téma: španělština. Řekl jsem jí co si o tom myslím a ona, že jí překvapuji, jelikož mě v osmé třídě bavila španělština. Řekl jsem jí, že spojení všech devítek nebyl příliš dobrý nápad a změna učitele jakbysmet.

Nastala čeština. Psali jsme písemku. Píšu píšu a potom ukol:
Milí
Milý
Mýlí
Myly
Utvořete věty na tyto slova....
Říkám si: ,,Mé psaní pochváli jeden učitel, musím udělat literální dílo a uchvátit učitelku." Přemýšlel jsem více než u celé písemky nad větou... Víte, co jsem nakonec napsal? ,,Ten nový kolega je velice milý." (:DDD) To se mi moc nepovedlo no :D. Druhá hodina matika. Učitelka byla dost naštvaná už jen jak přišla do třídy. Zbytek hodiny taktéž. Třetí hodina byla finanční gramotnost. Bydlím v Moravskoslezkém kraji takže mluvím tak jak tam. Naše učitelka je typická pražačka. Příjde do třídy a první co řekne je: ,,Helééé." Já a Jarek se smějeme z toho jak mluví celých 45 minut. Je jí cca 50 let. Má pruhovanou hlavu (červená a blond barva) a říká: ,,Helééééé." (viz popis učitelky od mé sestry :D:DD).
Potom nastalo španělština. Učitelka: ,,Udělejte fialový rámeček." V učebnici 4 rámečky, Jarek (seděl jsem s ním, protože chybel Nicolas) je barvoslepý tak se zeptáme: ,,A co máme dělat?" Vzala nám žakovské a napsala nám, že nepracujeme v hodině. To nás jako dost vytočilo a opravdu jsme nepracovali (za tu poznámku) zbytek hodiny jsme mluvili o seriálech a bylo nám uplně jedno, zda-li nás učitelka napomíná, protože jsme přece nepracovali tak ať je aspoň ta poznámka oprávněná.. A potom nastala fyzika.. Což byla pro dnešek poslední hodina. Tam se nestalo nic neobvyklého - učitel vtipkoval, ta holka o které jsem psal už dříve, že je hloupá (ta co má otázky typu jak se vyrábí sůl, co znamená yourself atd...) měla další hloupé dotazy, které nemá ani cenu zde vypisovat...

Dorazil jsem domů a sestra mi řekla, že našla hodně tlustou knihu, a že jí použijeme jako můj nový deník pro mé zápisy (ten starý již nešel zavřít) Takže jsme to vyrobili od té doby se nic neděje... Do včera byly 2 měsíce mého života položené na zemi, uspořádané tak jak jsem je psal (po dnech) a bylo to naprosto otevřené ,leč věřím tomu, že to nikdo nečetl. V mém deníku je napsano (cituji): ,,Dva měsíce mého života je nyní pohozené na zemi a čeká na *moje sestra*, která je na pivu." Nemohl jsem to poskládat na sebe, protože z toho vičnívala lepící páska. Ale nakonec mi to bylo přikázáno. Některé zápisy jsou potrhané, ale to již je spravené. Mám z toho lepší pocit, když je to v novém obalu. Zda-li se ptáte jestli mi dva měsíce života dokázali zabrat jednu knihu tak ano, nýbrž i lepící páska zabírá nějaké to místo, že?..

A to je všechno co bych dokázal o tomto dnu napsat. Budu rád za vaše komentáře. Děkuji za váš čas, vaší pozornost a hlavně za přečtení. Děkuji :) a Ahoj! :)
Cedor
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Whirpy Whirpy | E-mail | Web | 28. února 2016 v 11:26 | Reagovat

Ty mi úplně připomínáš mojí spolužačku, ta taky hned jančí jak se ji někdo jen dotkne. Nejlepší bylo, když v dějáku napovídala u zkoušení a učitelka k ní přišla a začala ji ukazováčkama píchat do zad, víš ne takové ty protivné doteky a že jestli toho nenechá, tak ji tak bude provokovat furt, jako zní to uchylně, ale byla to sranda. Ta učitelka je vtipná. :DD
Takové úkoly bych taky chtěla :/ My teď na střední mluvnici skoro nemáme, hlavně literaturu a potom sloh.
Matiku taky nesnáším.
V psaní deníků se zlepšuješ, těším se na další. :)

2 *Anne *Anne | Web | 28. února 2016 v 12:12 | Reagovat

Mně doteky nějak nevadí, ale když je to od nějakých slizounů, mám chuť jim jednu vrazit a kolikrát to i tak trochu udělám :D v psaní mi přijdeš každým článkem lepší,jen tak dál :)

3 Beatricia Beatricia | Web | 28. února 2016 v 12:25 | Reagovat

Moc hezký, vtipný, věcný a zajímavý článek z tvého života. Cizí doteky také nesnáším, ale když se tě dotkne milovaná osoba, tak to je o něčem jiném. To poznáš sám.
Děkuji ti za výborný námět k mým rámečkům. Tentýž měla bloggerka Růžová růže chvíli před tebou, tak jsem to už zpracovala , do rámů jsem aplikovala  obrazy. Zvu tě tedy na revizi a ještě jednou děkuji. ☼☼☼

4 E. E. | Web | 28. února 2016 v 19:53 | Reagovat

Nevadí mi pokud se mě dotkne třeba mamka. Mám s ní bližší vztah (něco jako kamarádský..), avšak vadí mi doteky od ostatních lidí, ať je to otec či kamarádky, obtěžuje mě to.
Já bez sluchátek nikam nejdu, a pokud se mi zničí, tak musím mít jiné :') Miluji procházky s pejskem a k tomu ve sluchátkách hudbu, má to svoje kouzlo :3 !

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama