close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Deník 10.2.2016

22. února 2016 v 5:30 | Cedor |  Deník
Ahoj, dneska to bude další část mého deníku. Snad se vám bude líbit. A jelikož v této části není nic moc osobního tak se pokusím to napsat naprosto stejně jak to je v mém deníku. Takže to berte jako spoiler, protože jsem odhodlaný, že jej vydám :D.


Ráno mi zvonil budík na 6:00 kvůli doučování. Mně se ovšem vstávat nechtělo, tak jsem budík vypl a šel spát znovu. Zdál se mi velice živý sen. Byl jsem ve svém bytě před mým pokojem a ten byl předělán na pokoj pro hosty. Otevřel jsem dveře, první věci, které jsem si všiml byla ta, že pokoj z původní fialové byl přemalován na růžovo-červenou. Na zemi byl červený koberec a u zdi byla ta nejluxusnější postel, kterou si dovedete představit. Ležel v ní můj bratranec, syn mamčiného bratra, (mamka má více sourozenců konkrétně má čtyři bráchy a jednu sestru takže, až někdy v budoucnu budu psát zase něco o bratrancích nebo tak, tak se nedivte). V kuchyni stál další bratranec *nechci vám psát jejich jména*. Domluvili jsme se, že se půjdeme ven koulovat. Přišli jsme ven a tam stáli moji spolužáci. Ovšem dokážu si vybavit pouze ty, které nejvíc nesnáším, ale nebudu jmenovat. Hráli také koulovačku. Já hrál jen s bratrancema a oni jen semnou a mezi sebou. Ovšem spolužáci hráli se všemi. Nakonec se všem roztrhla jedna rukavice, jen mně samozřejmě obě.
,,Hej, lidi uděláme si domácí úkol a každý si ušijeme tu rukavici, která se nám rozthrla." Řekla jedna z mých spolužaček.
,,Na to ti seru." Odpověděl jsem jí.
,,No tak já vám je ušiju.. *Oslovila mne* tobě se jako fakt utrhly obě dvě?" Ptá se velice překvapeně a zároveň otráveně.
,,Mám prostě smůlu." Odpovídám jí. ,,a navíc nikdo se tě o to neprosil."
Celý naštvaný jsem šel domů, ale přes naší chodbu šli i ostatní. Tak jak jsem si ve snu dokázal vybavit pouze mě, bratrance a tři spolužáky, tak při cestě domů tam byla snad moje třída pětkrát. Viděl jsem, jak jdou ke mně tak jsem si řekl, že je počkám až doma a nebudu zbytečně zdržovat provoz. Přišel jsem domů a nikde nikdo. Chodba již byla naprosto prázdná a bratranci nikde. Vytáhl jsem telefon a napsal jim SMS: ,,Kde jste? Myslel jsem, že jdeme ven spolu." Šek jsem zpátky do pokoje pro hosty. Nevím, co jsem měl v plánu nebo tak, protože mě vzbudila sestra celá naštvaná, že jsem doma.

Myslela si totiž, že chci zameškat celou školu, ale já jen nešel na doučování. Vstal jsem tedy a uvařil jsem si kávu. U kávy jsem přemýšlel nad tím snem. Po dopití kávy bylo 7:35 a já šel do školy. Co se dělo v té škole je nepodstatné a myslím, že nestojí za to se o tom zbytečně rozepisovat. Takže.. Bylo 12:35 a my měli dvě hodiny volna a poté jsme museli jít na odpolední vyučování. Jelikož já nechodím na školní obědy a ani domů na oběd před odpoledkama tak musím mamku prosit od 25 korun na čtvrtku pizzy, která se tu u nás dá koupit v zmrzlinovém stánku. Koupil jsem si jí a šli jsme ke školní jídelně, kde na nás čekal spolužál, se kterým se bavím. Šli jsme do dětského parku - v dešti. Chtěli jsme se houpat na houpačkách jako vždycky, ale nemohli, protože byly morké. Šli jsme tedy dál a procházeli jsme se. Navzájem jsme prohazovali taková témata, která jsou trochu osobnější a psát je nebudu. Prošli jsme celý park, nasmáli se a byl čas jít do školy. Když jsme tam došli museli jsme čekat asi patnáct minut, než nás pustí dovnitř. Máme totiž přísně zakázané být v budově školy, když je odpolední přestávka. Pustila nás naše třídní a šli rovnou do šatny a poté do třídy. Sedli jsme si a chtěli se věnovat své práci, měli jsme totiž výtvarku. Když najednou spolužák: ,,Paní učitelko já mám na židli lepidlo."
,,Kdo to byl?" Zeptala se, ale smála se věděla, že to byl vtípek a že se to dá umýt. ,,mohli jste být jen vy *neříkám jména*." A vyjmenovala čtyři spolužáky. Jeden z těch co to udělal to svedl na druhého, který to neudělal a zrovna vcházel do dveří.
,,Umí to." Nařídila mu učitelka. Ten co to na něj svedl si vybral naprosto špatnou oběť. Protože on má šílené výbuchy vzteku. Začal na všechny řvát. Celá třída včetně učitelky na něj koukali jako na blázna. Poté, ale řekl něco co říct neměl, já mu nerozumněl co řekl, ale vytočilo to učitelku do nepříčetnosti.
,,TAK DOST!" Zařvala z plných plic třídní. Celou třídu zachvátilo ticho a zvědavost ostatních.
,,SBAL SI SVÉ VĚCI A VYPADNI Z TÉTO TŘÍDY! HODINU MÁŠ NEOMLUVENOU!" Řvala dál. Víte jaká byla jeho reakce? "Lačes" (pohoda). Odešel ze třídy a učitelka se šla uklidnit do kabinetu, který má u nás ve třídě. Všichni si začali vyměňovat své pohledy. Potom třídní odešla ze třídy a šla za ním.
,,Ticho." Začali se překřikovat spolužáci a jen jsme poslouchali, co třídní říká spolužákovi. Jediné co jsem slyšel bylo od toho spolužáka:
,,Tak ať nemluví na mě!" Potom oba vlezli do třídy a učitelka se ho snažila uklidnit, ale marně, protože mu psala jeho holka, se kterou má asi problémy a byl vzteklý čím dál víc.
Na konci jsem napsal větu: ,,Už chápeš, proč se těším z této třídy pryč? Nedá se zde nikomu věřit. Je to hrozná třída."
Druhý den nám učitelka promlouvala do duše....

Děkuji vám za přečtení. Tímto stylem opravdu píšu svůj deník, ačkoliv to píšu furt, ale píšu to takto. Protože vždy to píšu prvně tam a co nejlépe, ale zde to píšu tak, že musím občas něco vyjmout a nechce se mi u toho už pak tolik přemýšlet. Dneska jsem si, ale řekl, že vás nechám nahlédnout do mého opravdového deníku, který chci vydat. Tak co říkáte? Má to smysl to vydat? Nebo nemám dostačující talent na psaní? Beru i kritiku, protože bez ní se ze své chyby nepoučím. Děkuji vám.
Cedor
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Beatricia Beatricia | Web | 22. února 2016 v 8:26 | Reagovat

Sen je opravdu živý a mnohovrstevnatý. Co se týče vydání deníku, už jsi uvažoval jen tak, předběžně, kterému nakladatelství to zadáš? To bývá největší problém u začínajících autorů. V jakém množství výtisků uvažuješ náklad? To bývá také problém. Aby se výtisky všechny prodaly. Držím ti palce v tvém velkorysém plánu. ☼☼☼

2 E. E. | Web | 22. února 2016 v 18:20 | Reagovat

Mě se tvůj styl psaní deníku líbí:)
Přeji hodně štěstí u vydání deníku:-) ať to splní tvoje očekávání.

3 work-with-kaite work-with-kaite | Web | 23. února 2016 v 17:50 | Reagovat

Moc hezkej blog, zaujal mě:)

4 cincina cincina | Web | 23. února 2016 v 18:38 | Reagovat

Netipla bych, že máš fialový pokoj:D To je zajímavé:D
Přijde mi, jakoby tu první část o té koulovačce už četla. Nepsal si to už někdy?:O
Takové záchvaty vzteku znám, u nás na základce to taky pár lidí mělo. Ale já nesnáším takové ty neoprávněné výbuchy vzteku, kdy se někteří snaží jenom před ostatními machrovat.
Asi tak jako to dopadlo teď. Tři kluci tam někde šikanovali tu učitelku, co pak zemřela. To je hrozný.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama